Zapomenuté světlo

„Je Bůh? Může o tom rozhodnout nějaká komise?“ sarkasticky se ptá hrstky svých věrných oveček mladý, jinak mírný a veskrze dobrotivý farář Holý (Boleslav Polívka) ve zdevastovaném vesnickém kostele. Do té otázky jako by shrnoval marasmus normalizační éry, kdy o všem včetně osudu sakrální památky rozhodovali straničtí funkcionáři, lhostejní k minulým i současným duchovním a hmotným hodnotám. Holý ví, že boj s nimi a jejich církevními přisluhovači nelze vyhrát, přičemž jeho pocit bezmoci a zoufalství stupňuje umírání vdané ženy a matky tří dětí, již beznadějně miluje. Cítí se osamělý a zbytečný, vyskytují se však kolem něho také dobří lidé, kteří svou ochotou a účinnou pomocí dokážou povzbudit jeho i diváky. Čechoameričanka Milena Jelinek převedla stejnojmennou prózu Jakuba Demla do doby o půlstoletí pozdější, a ačkoliv sama éru normalizace v Čechách nezažila, její obraz tehdejšího všeprostupujícího úpadku je výstižný do nejmenšího detailu. Michálek se filmem uvedl jako vyzrálý režisér s citem pro tlumenou výpověď, umocněnou sugestivním výkonem Boleslava Polívky i ostatních herců a nad slova výmluvnými pohledy kamery.