Sledujte filmové novinky i kultovní díla každý den, po celý rok. Jednotlivě, nebo v rámci předplatného, a to ve všech televizních i mobilních aplikacích.

KVIFF.TV

Programový ředitel a festivaloví dramaturgové. Filmové tipy na každý den od Karla Ocha, Anny Kořínek, Sandry Hezinové, Vojtěcha Kočárníka, Petry Vočadlové a Natalie Kozákové.

Procházky a myšlenky, které z nich vyplývají. Thomas pracuje na stavbě, jeho žena Carla mu volá z nemocnice – něco se stalo. Když mu o tom posléze vypráví, zdá se vyděšená vlastními pocity – a Thomas se stahuje do sebe. Magicky obyčejný film Angely Schanelec, který střídá věcně strohé momenty s těmi mimořádně vřelými, vystihuje křehkost chvil, které mohou být určující při naší nekončící navigaci staveništěm života. A stejně jako předešlé režisérčiny filmy, je i tento bohatou miniaturou, která je vnímavá k těm nejjemnějším poryvům života. I velmi nemluvné chvíle mohou přinášet vzruch.

Vojtěch Kočárník o filmu Má žena pláče

Pari a Hana, spolubydlící a kamarádky, žijí v současném Teheránu. Pari pracuje jako kurátorka a režisérka nezávislé divadelní skupiny, Hana je tanečnice, jejímž nejbližším životním cílem je Írán opustit. Situace obou žen se komplikuje, ale přátelství zůstává silné, politickým opresím navzdory. Zde je dům mého přítele je filmovým zážitkem, který v sobě nese svobodu a naději, přestože vznikal v podmínkách přesně opačných. Pár dní po červnové válce v Íránu se štáb v čele s režisérskou dvojicí Hosseinem Keshavarzem a Maryam Ataei vydal do ulic Teheránu, aby natočil film o generaci, která již nechce žít podle vnucených pravidel a usiluje o jedno ze základních lidských práv, o právo na svobodné umělecké vyjádření.

Anna Kořínek o filmu Zde je dům mého přítele

It’s the late 1980s. Three friends – Pepe, Milan and František – are making the most of Karlovy Vary’s nightlife. While their days are dampened by the tedious, at times, absurd workplace reality of late socialism, their nights are given over to decadence. Naturally, women are essential to their plans, and who says you can’t spend a night with your mate’s girlfriend as well? Except there’s a virus going around that causes a disease no-one dares mention, with currently no cure. AIDS. Věra Chytilová’s jagged, expressive directorial style is complemented by the poetic sensibilities of Sklep Theatre, whose founders appear in the lead roles. This sombre farce blends an image of a society jaded by empty regime slogans with a portrait of friendship which, in the face of threat, disintegrates into cold egoism.

Anna Kořínek o filmu Kopytem sem, kopytem tam

Blok C přísně střežené věznice obývají trestanci odsouzení za podvody, krádeže a vraždy. Mezi nimi i Anggoro, jenž si dokáže tváří v tvář šikaně jednotlivých gangů i tyranského dozorce udržet hlavu vztyčenou. Když však příchod nového mladíka v celách spustí sérii záhadných brutálních vražd, i ti největší protivníci musejí spojit síly, aby přežili a porazili nadpřirozeného pachatele. Prý si jen stačí zachovat dobrou auru... Ale jak? Indonéský žánrový mág Joko Anwar se vrací na karlovarská plátna s filmovým gesamtkunstwerkem, který je výborně vybalancovanou směsicí gore hororu, břitké komedie a nekompromisní politické kritiky, v níž výbuchy smíchu obratem vyvolávají nepříjemné úvahy o korupci, vykořisťování a sociální nerovnosti.

Natalia Kozáková o filmu Duch v cele

„Loutkáři, vyprávěj nám příběh, který ještě neznáme!“ povzbuzuje publikum potulného divadelníka. A ten tedy začne vyprávět. Příběh o chlapci, který se narodil ze zakázané lásky bratra a sestry, zažil mnohá dobrodružství, sedmnáct let byl připoután ke skále, a možná byl i… ježkem? To není tak důležité jako to, že se stal po překonání všech strastí papežem. Mladík Gregorius (ve vynikajícím podání Jana Františka Uhra) je okouzlující směsí naivity a odhodlání a je čirá radost sledovat jej na jeho pouti bájnými krajinami. Předlohou této divoké absurdní komedie se stal poslední román Thomase Manna.

Anna Kořínek o filmu Vyvolený

Charli XCX. Pro někoho vizionářka a nekompromisní kulturní ikona, pro jiné „ne tak docela slavná“ zpěvačka pohybující se spíše na okraji popového průmyslu. Tedy až do chvíle, než vydá své šesté studiové album Brat. Stylové, pulzující mockumentary o hvězdě, která připravuje své první arénové turné, představuje Charli XCX v nadsazené, ale překvapivě upřímné roli, pro niž byla (jejími vlastními slovy) stvořena. Celovečerní debut mladého skotského fotografa a filmaře Aidana Zamiriho s notnou dávkou ironie i sebereflexe odhaluje, co všechno s sebou přináší nečekaná mainstreamová sláva, a zároveň ukazuje zranitelnou tvář na první pohled vždy sebevědomé 365 party girl.

Natalia Kozáková o filmu The Moment

Camp Miasma, kultovní slasherová franšíza z osmdesátých let, se vrací! Nadšená režisérka Kris je posedlá představou vrátit sérii její zašlý lesk a zároveň ji očistit od problematických prvků, jimiž tehdejší žánrové filmy z dnešního pohledu oplývaly. Když se však setká s herečkou Billy (Gillian Anderson) z prvního filmu, obě se společně propadají do opojného krvavého deliria, které zcela stírá hranici mezi filmovým plátnem a realitou. Jane Schoenbrun s láskou a obdivem dekonstruuje slasherový žánr na prvočástice, aby jej následně znovu poskládali v novém, empatičtějším a otevřenějším duchu. Vzniká tak dílo, které sami označili za Portrét dívky v plamenech ve světě filmu Pátek třináctého.

Petra Vočadlová o filmu Sex a smrt v kempu Miasma

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak by se vyvíjel příběh tradičního Angličana z křesťanské rodiny, který si ale nevezme tradiční Angličanku z křesťanské rodiny? Místo toho by si vzal Sagu, ženu, kvůli níž by se přestěhoval z Londýna do hlubokých finských lesů a tam by spolu počali dítě? Že často? Pak jste tu správně… Režisérka a scenáristka Hanna Bergholm se ve filmu Zrozen z temnoty rozhodla zkoumat mateřství a zkušenosti novopečených rodičů z velmi neotřelého, místy krvelačného úhlu pohledu. Protože někdy je potřeba vyměnit Sunar za ampulku nula pozitivní nebo zatemnit a nepouštět na uzlíček štěstí ani paprsek slunce. Kdo ví, kteří rodinní příslušníci se dožijí prvního slůvka. A jestli to slůvko nebude „flákota“.

Petra Vočadlová o filmu Zrozen z temnoty

David se živí jako fotograf, dny tráví dokumentováním proměňujícího se města, zatímco v noci bloudí jeho temnými ulicemi. Když na jednom večírku spatří neznámou ženu, nedokáže od ní odtrhnout oči a musí ji následovat. Následující ráno se probouzí v jejím těle. Zoufalé pátrání po ztracené tělesné schránce zavádí Davida stále hlouběji do světa, kde se hranice mezi vlastním a cizím já neustále stírají a identita se stává jen křehkou iluzí. Po oceňovaném filmu Onoda přichází Arthur Harari s mysteriózním thrillerem o hrdinovi uvězněném v labyrintu cizích životů a současně předkládá zneklidňující úvahu o těle, paměti a touze být někým jiným.

Sandra Hezinová o filmu Neznámá

New York, konec 80. let. Herec Jimmy George (Rami Malek) se zotavuje z vážných zdravotních komplikací, přesto je odhodlaný vrátit se na jeviště a ztvárnit možná jednu ze svých posledních rolí. Díky zkoušení připravované inscenace i novému románku znovu nachází smysl života, jeho blízcí však zůstávají na pozoru. Ve svém devátém celovečerním filmu propojuje Ira Sachs komorní vztahové drama s melancholickou vzpomínkou na newyorskou queer komunitu, zachycuje její jedinečnou energii i křehkost v době poznamenané epidemií AIDS. Vědomí vlastní smrtelnosti přitom nezpracovává sentimentálně, ale jako oslavu života, lásky a umění.

Sandra Hezinová o filmu Muž, kterého miluji

Dospívání jako zásadní životní etapa, během níž se proměňuje pohled na svět i sebe sama, patří k oblíbeným filmovým tématům. Podivná řeka přesto dokazuje, že v subžánru coming of age je stále co objevovat. Ve své celovečerní prvotině bere Jaume Claret Muxart diváky na smyslově podmanivou, poetickou cestu podél Dunaje a vypráví o emočním i sexuálním probuzení šestnáctiletého Dídaca i o vlivu, jaký má jeho vnitřní proměna na zbytek rodiny. Podobně jako řeka se i samotný film nechává unášet nevyzpytatelným proudem a postupně stírá hranice mezi snem a realitou, aby zachytil křehkost i nejistotu mládí.

Sandra Hezinová o filmu Podivná řeka

Na počátku 17. století přichází do odlehlé německé vesničky svérázný voják. S jizvou na tváři, jinak však spíše jemný svým vzezřením i způsoby, se mladík hlásí o zpustlé hospodářství, které údajně zdědil. I přes počáteční pochyby místních se mu svou kázní a pracovitostí podaří získat jejich důvěru, alespoň do chvíle, než má počít potomka s dcerou jednoho z vesničanů a jeho pečlivě budovaná identita směřuje k osudnému odhalení. Po Michaelovi a Angelovi Markus Schleinzer opět vytváří precizní a bolestivě aktuální psychologický portrét člověka čelícího útlaku většinové společnosti. Za oslnivé ztvárnění Rose, pro niž je svoboda dosažitelná jen tehdy, když si oblékne kalhoty, byla Sandra Hüller na Berlinale oceněna Stříbrným medvědem za herecký výkon v hlavní roli.

Natalia Kozáková o filmu Rose

Horská chata v Severních Alpách a tři ženy, které ji v různých obdobích spravují. Příroda rozkvétá, plodí a poté znovu zapadá sněhem, turisté přicházejí a odcházejí a Anne, Hélène a Suzanne tak naslouchají příběhům, sledují proměny a čelí absolutní samotě… Belgicko-francouzský debut režisérky Manon Coubia reflektuje její vlastní zkušenost z horské chaty, bezprostředně sleduje přirozený život vysoko v horách a zároveň převypravuje fragment fikčního příběhu. Na filmovém materiálu a v přirozeném světle pak vyniká poetičnost pomíjivosti a film umožňuje divákovi okusit meditativní klid i dechberoucí scenerie evropských velehor.

Petra Vočadlová o filmu Opojení lesem

Jaké to je, vrátit se do rodné země, ale nevrátit se domů? Píše se rok 1949 a Thomas Mann v doprovodu své dcery Eriky přijíždí po dlouhých šestnácti letech do Německa, aby zde převzal dvě ocenění, jedno ve Frankfurtu kontrolovaném Američany, druhé ve Výmaru, jemuž naopak dominují Sověti. Uprostřed cesty dvojici zasáhne zpráva o nenadálé rodinné tragédii. Rafinovaně vrstvený, režijně odzbrojující film lze číst jako myšlenkově plodnou sondu do poválečné společnosti, intimní rodinné drama, roadmovie meandrující mezi mýty a skutečností i jako překvapivě aktuální film o roli intelektuála v čase změny. V hlavních rolích excelují Hanns Zischler, Sandra Hüller i oko kameramana Łukasze Żala.

Vojtěch Kočárník o filmu Domovina

​Smutek je zvláštní droga. Dostává se pod kůži, přežívá v srdečních komorách, deformuje realitu. Jak se vyrovnat s nenadálou tragédií a s otázkami, které přetrvávají i rok poté? Matka, dcera a mladý kluk přemítají nejprve každý sám, později ale všichni společně vyrážejí na daleké Tenerife, kde se zhmotňují pocity viny, možnost odpuštění i tajuplné výjevy minulosti. Nejlepší film letošní canneské soutěže Un Certain Regard pohání tiše podmanivá energie, autentické emoce a dechberoucí momenty, kdy se z filmového řemesla stává sakrální magie. Napořád vrhá paprsky světla hluboko do stínů lidské duše a stává se filmovým ekvivalentem slunce, které nezapadá.

Vojtěch Kočárník o filmu Napořád

Strhující Anna Ferzetti (prezidentova dcera Dorotea ze Sorrentinovy Milosti) vdechla život energické profesorce angličtiny, která na střední škole na okraji Říma zvaném Rebibbia přebírá třídu nepřizpůsobivých studentů. Alespoň za takové je považuje pedagogický sbor, jemuž je „professoressa“ díky přirozené autoritě a schopnosti navázat komunikaci s potížisty okamžitě podezřelá. Důmyslné propojení energií prodchnutých skupinových scén s okamžiky melancholické intimity se opírá o sugestivní režijní pojetí založené na schopnosti přirozeně proniknout pod „ochranné zbarvení“ těch, kteří teprve poznávají svět.

Karel Och o filmu Spolužáci

Osobitý filmař Zdeněk Tyc přichází s příběhem otce a syna, kteří mají společné snad jen křestní jméno Richard a panelákový byt v Adamově. Hřmotný dobromyslný třicátník z fabriky poslouchá metal a přítelkyni si do života pouští jen částečně. Subtilní učitel na penzi, který jej po odchodu matky vychoval sám, je ztělesněním něhy a pochopení. Jejich poklidně sdílenou realitu, v níž je místo pro hardcorové uskupení Našrot i Bergmanovy Šepoty a výkřiky, však jednoho dne naruší náhlá smrt matky, která žila opodál. Ríša se vydává na svéráznou iniciační cestu lemovanou roztodivnými setkáními a okamžiky nečekaného prozření. Do existenciálních témat se Tyc pouští střemhlav a za spolehlivé podpory výtečně vybraných herců v čele s Tomášem Vravníkem a Vladimírem Javorským.

Karel Och o filmu Město otců

Padesátnice Gabrielle je uznávanou lékařkou a vedoucí svého oddělení. Svůj život zasvětila kariéře, a na manželství i na péči o matku trpící demencí jí tak nezbývá čas. Když se v nemocnici objeví mladá spisovatelka hledající inspiraci pro svou novou knihu, začne se pečlivě vystavěná rovnováha jejího světa pozvolna narušovat. Režisérka Charline Bourgeois-Tacquet začala o filmu přemýšlet po smrti své matky, která v roce 2017 podlehla rakovině. Místo příběhu o nemoci se však rozhodla zaměřit na ženu podobného věku, která je zdánlivě nezlomná a schopná nést na svých bedrech veškerou tíhu odpovědnosti. Citlivý portrét Gabrielle tak zkoumá hranice mezi profesním úspěchem, péčí o druhé a potřebou blízkosti.

Karel Och o filmu Život ženy

Každý velký autor má svůj nezaměnitelný rukopis. Čínský mág Gan Bi točí filmy na pomezí snu a skutečnosti, cinefilní přízraky z útrob lidského podvědomí, navracející filmovému médiu jeho zapomenuté, transcendentální kouzlo. Ve svém novém opusu cestuje dějinami kinematografie a nabízí pět zastávek: opiem nasáklý expresionismus, deštivý film noir, orientální anekdotu, metafyzický heist, a především halucinogenní upírské karaoke na sklonku milénia. Každá kapitola vybízí k aktivaci jiného smyslu, všemi ale prostupuje strhující imaginace šestého umění, přežívajícího v potemnělých kinosálech, kde se zhmotňuje neviděné – něco, co je třeba prožít, a nikoliv chápat.

Vojtěch Kočárník o filmu Vzkříšení

Kopce, oceán a nekonečné cesty vinoucí se islandskou krajinou tvoří kulisu i pro čtvrtý celovečerní film Hlynura Pálmasona – tentokrát o tichém mizení lásky a rozpadu manželství. Melancholické hygge se tu prolíná s prvky magického realismu, které dodávají známému rukopisu novou vrstvu – humor. Juxtapozice bolesti a absurdna skládá obraz, který je zároveň odlehčený i hluboce dojemný. Autentické výkony manželské dvojice i jejich dětí – ztvárněných vlastními potomky režiséra – potom přinášejí srdečnost a sympatii. Důležitou roli sehrála i věrná border kolie Panda, oceněná v Cannes neoficiální Zlatou palmou za nejlepší psí výkon.

Petra Vočadlová o filmu Co nám zbylo z lásky

Setkají se na svatbě společných přátel a od chvíle, kdy se pozdraví, je jasné, že to jsou „staří známí“. Lejli a Paša tvořili pár, něco je však rozdělilo. Přichází čas vzpomínek. Začátek vztahu byl doslova výbušný a zdálo se, že ho Paša nemá šanci přežít. Vzájemná přitažlivost se ale nenechala odradit popáleninami a lehkým otřesem mozku a dvojice se z fáze zamilovanosti pomalu dostala do vážnějšího období, kdy bylo třeba dělat těžší rozhodnutí než to, kam jít na večeři. A tam přišel okamžik odloučení… Druhý celovečerní snímek íránského režiséra Aliho Behrada je okouzlující směsicí žánrů, živoucím portrétem Teheránu a jeho obyvatel, kteří neztrácejí hravost ani tváří v tvář neradostné politické situaci.

Anna Kořínek o filmu Stíny Teheránu

Do dunících soundsystémů se opírá ostré slunce, hlasité beaty se odráží od marockých skal a zpocená těla se oddávají extatickému tanci. Sem, na nelegální rave party, Luise zavedlo pátrání po dceři. Je ale opět neúspěšný. Nová stopa ho vede hlouběji do pouště, kde se má konat další rave. Cesta tam je ale jak pro něho a jeho syna, tak pro pětici nomádů, k nimž se přidají, životu nebezpečná. Transcendentální podobenství Olivera Laxe testuje zvukovou aparaturu v kině i diváka a míru napětí, kterou je ochotný unést. Nejvýbušnější film letošního Cannes nabízí hypnoticky sugestivní audiovizuální zážitek i mrazivou vizi světa na hraně kolapsu, kde je svoboda jen iluzí, dočasným stavem bez záruky.

Sandra Hezinová o filmu Sirât

Po veleúspěchu Nejhoršího člověka na světě (2021) se režisér Joachim Trier vrátil do soutěže festivalu v Cannes s neméně ambiciózním, citlivým, humorným i posmutnělým snímkem Citová hodnota. Ve vyprávění o jednom domě, který je zarostlý vzpomínkami, radostmi i těžkostmi jedné rodiny, doplňuje přední herečku Renate Reinsve ansámbl etablovaných jmen včetně Stellana Skarsgårda a Elle Fanning. Mozaika charismatických postav zde protkává chladná zákoutí a spletité životní osudy zaplňují zarostlou zahradu. Otázka, zda jsme schopni odpustit svým blízkým, a především sami sobě, se nese jako ozvěna ode zdi ke zdi. Lyrický audiovizuální román si z Cannes odvezl Velkou cenu.

Petra Vočadlová o filmu Citová hodnota

Pět nezávislých médií. Sedm novinářek prohlášených Putinovým režimem za zahraniční agentky. Americká režisérka ruského původu Julia Loktev se vydává v roce 2021 do Moskvy, aby s pomocí své kamarádky Anny Nemzer, moderátorky poslední fungující ruské nezávislé televizní stanice Dožď, zdokumentovala jejich každodenní realitu, která je jakákoliv, jen ne všední. Komplexní snímek uvedený v sekci Berlinale Special mapuje v pěti kapitolách osudy bystrých, vtipných a odvážných žen, jejichž boj za pravdu je se začátkem ruské invaze na Ukrajinu stále složitější a nebezpečnější, a přináší tak unikátní, nadmíru silné svědectví o stupňující se ruské totalitě hraničící s fašismem, ale především o jejích mnohdy opomíjených odpůrcích.

Natalia Kozáková o filmu Mé nežádoucí přítelkyně: Část I – Poslední moskevské vysílání

Film Brief

Kvalitní filmy dle výběru týmu karlovarského festivalu. Novinky, klasika i kultovky, pravidelné kolekce a tisíce videí zdarma.