Sledujte filmové novinky i kultovní díla každý den, po celý rok. Jednotlivě, nebo v rámci předplatného, a to ve všech televizních i mobilních aplikacích.

KVIFF.TV

Už od roku 2015 pomáhá program Future Frames – Generation NEXT of European Cinema, organizovaný MFF Karlovy Vary a společností European Film Promotion, talentovaným evropským režisérům nastartovat jejich kariéru ve filmovém průmyslu. Partnerem projektu Future Frames je Allwyn, společnost zaměřená na loterie a zábavu.

Future Frames se vrací na KVIFF s novým výběrem začínajících režisérů z celé Evropy. Program, který pořádá European Film Promotion (EFP) ve spolupráci s KVIFF a za podpory programu Kreativní Evropa – MEDIA EU, vítá v ročníku 2026 společnost Allwyn jako nového hlavního partnera. Program sdružuje čerstvé absolventy evropských filmových škol, jejichž krátké filmy budou promítány během letošního festivalu. V rámci podpory začínajícím talentům společnost Allwyn i letos udělí jednomu režisérovi z letošního výběru měsíční stipendium v Los Angeles, přičemž vítěze vybere porota složená z amerických talentových agentů ze společností Range Media Partners a United Talent Agency.

Allwyn Future Frames 2026

Zampano žije se svým otcem, bývalým artistou, s nímž má komplikovaný a nevyrovnaný vztah. Zatímco otec tráví dny nečinností a pitím, na Zampanovi je péče o jejich společný život. Když do města přijíždí cirkus, ve kterém jeho otec kdysi vystupoval, vycítí příležitost osvobodit se od otce a odjet vystupovat s Ninou, artistkou, do které je zamilovaný. Paradoxem ale je, že Zampano trpí závratěmi a strachem z výšek. Esteticky podmanivý film propojuje působivé akrobatické výstupy na hrazdě s intimními momenty postav do pronikavého vyprávění o odvaze, rodinném poutu a překonávání sebe sama.

Teilo Quillard: Zampano

Kdybychom se zeptali desetiletého Noela, jaké je jeho největší přání, asi by odpověděl, že by si přál být víc jako jeho sestra. Jenže on je kluk, a tomu jsou určité výdobytky dívčího světa zapovězeny. Zdánlivě všední návštěva kadeřnictví se ale stává tou pověstnou poslední kapkou, kvůli které Noelův pohár trpělivosti přeteče. Subtilní snímek Moje sestra je citlivým pohledem do dětské duše, která je vystavena nespravedlnosti, jež je způsobena nepochopením a zbytečně rigidními společenskými pravidly.

André Vaara: Moje sestra

Sedmnáctiletý Nikola tráví své letní prázdniny bezcílným poflakováním se svými přáteli. Zdánlivě bezstarostný teenager s sebou však nese tíhu zodpovědnosti a péče o svoji vlastní matku, která trpí depresí. V rámci party se snaží předstírat nadhled a sebejistotu, situace doma se ale zhoršuje. Napětí mezi Nikolovým vnějším světem a jeho soukromou realitou se postupně stává neudržitelným. V této situaci nachází útočiště u Kláry, která mu poskytuje prostor pro klid a zranitelnost. Křehký film o dospívání na předměstí Lublaně nabízí intimní blízkost zahalenou do letní estetiky.

David Champaigne: Samorost

Tři dekády po konci chorvatské války za nezávislost se Luka, považovaný za ztraceného, vrací bez známek stárnutí a válečných zranění za svou zestárlou matkou. Vřelost dlouho očekávaného znovushledání se však tříští v uvědomění, že náhlost synova návratu je až příliš neuvěřitelná. Nostalgicky laděný snímek Země lehká naslouchá ozvukům hlubokých společenských jizev, které nechává rezonovat v něžném prostoru rámovaném hřejivou patinou 16mm filmové suroviny. Intimní příběh inspirovaný zmizením režisérova strýce ohledává zkušenost tisíců rodin, pro něž válka nikdy skutečně neskončila.

Jozo Schmuch: Země lehká

Během mlhavého rána brzkého jara Martynas vyzvedává svého otce z psychiatrické léčebny. Cestou za prarodiči žijícími na litevském maloměstě míjí povědomý, podivně tvarovaný kopec – jako by to byla věčnost, co si na něm všichni společně hráli. Snímek s poetickým názvem Za kopcem ve tvaru Napoleonova klobouku je svíravým portrétem jednoho pomíjivého dne a odloučené rodiny, která je nucena čelit tomu, co po dlouhá léta zůstávalo stranou. S příchodem jara a dlouho očekávaným shledáním se však v otci probouzí naděje, že tentokrát se může něco v křehkém rodinném poutu změnit.

Arnas Balčiūnas: Za kopcem ve tvaru Napoleonova klobouku

Rapová pohádka režisérky Marie Lukáčové představuje nekonvenční zpracování tradičního žánru. Prince na bílém koni zde nenajdeme, hlavní hrdinka Jasna se před nepřejícím vládcem Volkem zvládne ochránit sama. Když ji Volk vyšle na cestu, ze které se už nemá vrátit, Jasna s malou pomocí jeho lest zavčas odhalí, obstojí ve zkoušce se svým strachem a nakonec svého utlačovatele přemůže. Pohádka o třech dějstvích propojuje ekologické a feministické perspektivy a vizuálně kombinuje zašedlou estetiku podzimního lesa s originálním využitím 2D a 3D animace. Jako v každé správné pohádce, i zde dopadne vše dobře.

Marie Lukáčová: Orla

Že lhát se nevyplácí, je všeobecně známý fakt. Ale lhát malému synovci, to je ještě mnohem větší risk. A Candela, žena ve středním věku, se o tom přesvědčí na vlastní kůži. Jak jen vybruslit ze situace, že chlapci přejela psa, a zároveň mu nezkazit narozeniny? Možná, ale opravdu jen možná psi neumírají, ale pouze se jednou za čas vydají vykonat pouť k psímu posvátnému stromu. Už ani pes neštěkne je černá, místy absurdní komedie o rodinných poutech, o milosrdných lžích, o tom, že i špatné věci mohou někdy vést k těm dobrým.

Júlia Coldwell Serra: Už ani pes neštěkne

Mladá žena Irina se odvážila doufat, že by mohla u své babičky najít útočiště poté, co společně s dcerou odešla z toxického vztahu, ale opak je pravda. Babička má naprosto jiné představy o tom, jak by Irinin život měl vypadat, a k tomu ještě začíná opravdu pořádná letní bouřka, která s sebou nese tíseň a temnotu. Zručné využití prvků hororu dává vystoupit klaustrofobní atmosféře domu, kde se setkává strach a láska s nadějí a porozuměním. Absolventský snímek finské režisérky Helmi Donner oslavil svou světovou premiéru na festivalu v Cannes v sekci La Cinéf, věnované studentské tvorbě.

Helmi Donner: Tlaková níže

Dvojportrét jednoho vztahu, do kterého zasáhne tranzice jednoho z partnerů. Filmař Ollie se rozhodne proces, kterým prochází, dokumentovat skrze pocity své partnerky Sterre, jenže čím víc se snaží zorientovat v jejích pocitech, tím víc se ztrácí v těch svých. Film tedy přichází o své předem naplánované obrysy a je třeba jej postavit celý znovu v průběhu natáčení, a to nejen pomocí jazyka filmového, ale i toho literárního, kterým vládne spisovatelka Sterre. Okouzlující hra s vyprávěním, která si klade otázku, jak moc známe toho, o kom si myslíme, že je nám nejblíže.

Ollie Launspach: kiss kiss bang bang

Annette cestuje se svým adoptivním synem Joelem do Jižní Koreje, aby se seznámila s jeho biologickou matkou. Dlouho očekávané setkání je však zahaleno do mlhy jazykové bariéry a potlačených emocí. Stydlivou atmosféru přitom dokreslují ambientní zvuky tradiční restaurace, cinkání příborů a korejská variace na skladbu Clair de lune. Půlměsíc je křehkou sondou do roztříštěné identity adoptovaného Joela, ale také citlivým portrétem žen, které navzdory rozdílnému kulturnímu zázemí spojují podobné nejistoty a mateřská láska.

Hae-Sup Sin: Půlměsíc

59. KVIFF hostil už jedenáctý ročník programu Future Frames – Generation NEXT of European Cinema, který se zaměřuje na podporu absolventů evropských filmových škol. Ve spolupráci s s European Film Promotion (EFP) představil desítku mladých režisérů a režisérek a jejich krátké filmy. Jeden z nich, Simon Schneckenburger z Německa, se stal držitelem filmového stipendia v Los Angeles pro rok 2025, Allwyn Residency. Porotu zaujal s krátkometrážním snímkem Skin on Skin.

Future Frames 2025

Ryby jsou obecně a nezvratně považovány za zvířata, která za celý svůj život nevydají ani hlásku. A co teprve ty z nich, jejichž pouť skončila v rybářských sítích, a teď leží na chladicím pultu v supermarketu? Jenže každý si zaslouží alespoň jednou za svůj život promluvit, nebo dokonce zazpívat. Žalozpěv tvorů, kteří těsně před zavírací dobou obchodu čekají na své zákazníky. Okouzlující stop-motion animace finské režisérky Veery Lamminpää nastoluje základní životní otázky: Dá se hodnota jednotlivce odvodit od ceny za kilo? A je opravdu nutné plout proti proudu?

Veera Lamminpää: Zpěvy z chladicího pultu

Mezi psem a vlkem – v hodině, kdy noc už končí, ale den ještě nezačal, se může stát cokoliv. Režisérka Terézia Halamová servíruje subtilní, stylově sebevědomou charakterovou studii muže, který se pohybuje mezi světy pódií, tělesnosti a ticha. Rudolf pracuje jako striptér, ale to, co ho skutečně formuje, se odehrává mimo světla reflektorů. Pes a vlk je charismatický film, nabitý vizuální uhrančivostí, naladěný na frekvenci tápání současné generace – někde mezi cigaretou, melancholií a touhou po něčem víc. Snímek, který vás unese nejen dějem, ale hlavně pocitem.

Terézia Halamová: Pes a vlk

Jeden obyčejný sportovní den na základní škole. Jeden zdánlivě malicherný konflikt dvou malých fotbalistů, který ale spustí řetězec událostí, jež vyústí v drsné konflikty mezi dospělými. Snímek 1:10 švýcarského režiséra Sinana Tanera nahlíží skrze vynalézavé úhly snímání na dav i jednotlivce. Lidé v jednu chvíli připomínají jen chaoticky se pohybující částice, ve chvíli další se z nich stávají osobnosti se svým unikátním příběhem. Brilantně vystižená psychologie davu i nejistota dětí, které se teprve ve velkém světě učí žít a chápat problémy, jež je leckdy přesahují.

Sinan Taner: 1:10

Brutální a zároveň dokonale odosobněné, až sterilní – to je prostředí jatek, kde se protínají osudy dvou mužů: pracovníka ochranky Jakoba a zaměstnance Borise. V prostoru, kde se ze zvířat stává maso, zároveň bují i jiný typ zla. Ten, který se odehrává mezi lidmi. Vykořisťování, zneužívání zahraničních pracovníků, nevyplácení mezd. I v takto nehostinném prostředí ale může vyklíčit něha a láska. Německé sociální drama Kůže na kůži​ je stejně syrové jako kusy masa opouštějící výrobní linku jatek.

Simon Schneckenburger: Kůže na kůži

Irský dokument Dovolíme si nesouhlasit​ sleduje skupinu osob sdílejících pocit, že na ně systém zapomněl. Na okraji společnosti i mapy, mezi temně zelenými pásy krajiny a irskou šedí, si nacházejí způsob, jak cítit tep života. Jejich útočištěm je diffing – riskantní jízda ve starých autech, kroužení na opuštěných parkovištích a loukách, kde se kouř z pneumatik mísí s adrenalinem a prachem a na chvíli umlčí všechno ostatní. Vzniká jazyk sounáležitosti, kde ticho nahradí motor a prázdno výkřik. Dovolíme si nesouhlasit je sugestivní meditací o touze někam patřit, o odporu, který se rodí v pohybu, a o tom, jak krásně bolí být jiný. Portrét generace, která si tvoří vlastní kruhy, když ji ty stávající odmítají.

Ruairí Bradley: Dovolíme si nesouhlasit

Co vypadá jako klidná dovolená v karavanu, se v podání režisérky Nausicy Serry proměňuje v přesnou, ironickou miniaturu o tom, jak snadno předáváme své nejistoty dál, aniž bychom si toho vůbec všimli. Otec chce mít vždy pravdu, matka raději přikyvuje – a děti pak do svých her promítají stejné, rodičovské vzorce chování. Vše probíhá decentně, v úsměvném tónu, ale s jasně mířeným podtextem: i nevinné rady, jak složit lepší letadlo, dokážou narušit prostor a otřást egem. Krizový rozbor jednoho nedorozumění​ je jemně ironická sonda do světa, kde se chování dědí rychleji než geny a kde nás poslední slovo může zcela odzbrojit.

Nausica Serra: Krizový rozbor jednoho nedorozumění

Lucette je dvacet a pracuje v karaoke baru. Společnost jí kromě zpěvu chtivých zákazníků dělá její víla kmotřička, která nechce nic než Lucettino dobro. Jenže! Jednoho večera vkročí do baru Diana a barmančin osud se od základu změní. Existuje vůbec v místním seznamu písní ke zpěvu taková, která dokáže popsat návrat dávno ztracené lásky? A co na to víla? Zlomí o Lucette svou kouzelnou hůlku? Z Belgie přichází muzikál o rozchodech a znovunalezení, zalitý oslnivým svitem diskokoule.

Mila Ryngaert: Karaokiss

Willem je po rozchodu a leden je měsíc, kdy všechno bolí o něco víc. Den po dni sledujeme, jak se znovu sbírá – obklopen přáteli, rodinou i nečekanými doteky blízkosti. Leden režisérky Jetske Lieber je něžný, citlivě natočený snímek o ztrátách, které nelze měřit, a vztazích, které sahají dál než jen k romantice. Režisérka s jemností mapuje zranitelnost mladé generace, queer zkušenost i křehkou touhu po pochopení. Každé gesto tu má váhu, každá scéna zná své napětí. Film, který nesoudí, jen vnímá – a nabízí prostor k empatii, která je někdy víc než láska.

Jetske Lieber: Leden

Zpočátku se zdá, že Makova noční směna na benzinové pumpě bude stejně nezáživná jako všechny předchozí. Ospalá nuda je však nečekaně narušena příjezdem Nady, řidičky kamionu. Zprvu rutinní konverzace mezi prodavačem a zákaznicí získává na vřelosti zjištěním, že oba pocházejí z Makedonie, a to dokonce ze stejné vesnice. Závan vůně domova přinese nejen společné vzpomínky, ale také vzájemnou náklonnost zdánlivě nesourodé dvojice. V příběhu o odcizení ztvárnila jednu z hlavních rolí Labina Mitevská, českému publiku známá z kultovních Samotářů.

Jan Krevatin: Řecké meruňky

Beniamin netouží po ničem jiném než stát se hercem, a to navzdory svému životnímu limitu, Downovu syndromu. Jeho otec, s nímž sdílí domácnost, je Beniaminovým záchytným bodem i přístavem. Osobou, která mu vždy se vším pomůže a zároveň ho ochrání. Teď jde ale o víc. Herectví je činnost veřejná a jako taková se stává objektem hodnocení okolí. Bude otec syna stále chránit, nebo mu dovolí jít za svým snem i za cenu, že se jeho dítě spálí? Něžné drama režiséra Dominika Mireckiho vypráví o rodičovství, o volbách, které je nutné učinit, abychom druhým dali svobodu a nechali je tím dospět.

Dominik Mirecki: Syn štěstěny

William Sehested Høeg z Dánska se stal dalším účastníkem prestižního programu Future Frames na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary, který mu umožnil získat stipendium do Los Angeles.

Díky této jedinečné příležitosti mohl William navázat kontakty s předními osobnostmi světového filmového průmyslu, získat cenné zkušenosti a inspirovat se pro další tvorbu.

Projekt Future Frames je organizován KVIFF společně s European Film Promotion, s podporou společností Allwyn, United Talent Agency a Range Media Partners.

Future Frames: William Sehested Høeg 2024

Na 58. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary úspěšně proběhl desátý ročník projektu Future Frames. Tento projekt, vzniklý ze spolupráce mezi Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary a European Film Promotion, představil výběr deseti nejvýznamnějších začínajících režisérů z celé Evropy. Vybraní studenti a absolventi filmových škol uvedli své filmy na letošním festivalu a zúčastnili se speciálního propagačního a networkingového programu. Future Frames podporuje nadějné režiséry nejen prezentací jejich filmů, ale také mentoringem a setkáními s filmovými profesionály, čímž jim umožňuje navázat klíčové vztahy v oboru. Pro jednoho vybraného režiséra je navíc připravena měsíční rezidence v Los Angeles, poskytovaná společností Allwyn. Letos tuto příležitost získal dánský režisér William Sehested Høeg se svým filmem Stížnost (The Complaint / Sammen er du mere).

Future Frames 2024

Future Frames

Kvalitní filmy dle výběru týmu karlovarského festivalu. Novinky, klasika i kultovky, pravidelné kolekce a tisíce videí zdarma.