Sledujte filmové novinky i kultovní díla každý den, po celý rok. Jednotlivě, nebo v rámci předplatného, a to ve všech televizních i mobilních aplikacích.

KVIFF.TV

Soutěžní sekce Proxima v roce 2022 nahradila dřívější sekci karlovarského festivalu Na východ od Západu. Na rozdíl od své předchůdkyně je soutěž Proxima otevřená progresivní tvorbě tvůrců z celého světa a je místem pro filmaře čekající na objevení i pro renomované autory hledající nové definice své tvorby.

Kdyby měl svět svůj okraj, připomínal by zapadlý kout na severu Indie, kde žijí Santoš s Rádži. Vybírají dálniční mýto v chatrných budkách, v nichž se stírá rozdíl mezi zaměstnáním a nekonečným čekáním. Spojeni silou lásky, ale i potřebou za prací neustále putovat, sní o štěstí čekajícím na novém místě. Jejich osudy však jednoho dne převrátí náhlé neštěstí… Film stejně zádumčivý jako láskyplný pojednává o všech, kteří o sebe přišli dřív, než se na to stihli připravit. Procítěná romance tisknoucí se k magickému realismu; prchavá vzpomínka na blízkou bytost, která mizí v nenávratnu.

Yashasvi Juyal​: Ruka od inkoustu a chybějící palec

Jonás se po letech vrací domů na venkov, kde začíná pracovat jako kameník. V prostředí poznamenaném tvrdostí života se otevírá něčemu neuchopitelnému – síle, která prostupuje krajinou, těly i samotným časem. Evokativně líčený příběh nemluvného muže, jehož záhadná nátura vyrůstá z temných stránek lidství i kontaktu s posvátnem, se pohybuje na hranici fyzického a spirituálního světa. Skrze sugestivní sound design, hypnotický vizuální styl a odmítnutí tradičního vyprávění zprostředkovává Axel Bertha pohlcující filmový zážitek a nahlíží na lidskou krutost jako součást koloběhu zkázy, z něhož lidstvo dosud nenašlo cestu ven.

Axel Bertha: Proti přírodě

Desetiletá Kozue, jež mezi spolužáky rozhodně nepatří k těm oblíbeným, tajně ráda tráví čas tím, že háže různé předměty do školní spalovny. Když do její třídy vkročí univerzitní student Jinta, aby děti pozval na letní představení stínového divadla, v dívce se cosi pohne a její cesta vstříc dospělosti započne. V poetickém příběhu podle krátké povídky japonské autorky Kaori Ekuni, přezdívané též „ženský Murakami“, líně plynou slunné letní dny a střípky všednosti odhalují tichou, ale zneklidňující konfrontaci se světem, který dětskému oku mnohdy připadá těžko proniknutelný. Porozumět rodinným vztahům, lidské smrtelnosti i vlastním emocím totiž bývá o poznání složitější než proměnit věci v prach.

Shuntaro Uchida: Spalovna

Mohlo by se zdát, že každá road movie potřebuje svoji ústřední kulisu: silnici. Hybridní film Francisca Mariseho ale tuší, že se žádná jízda, silnice nebo cesta neobejde bez zastavení. A právě v momentech, kdy jeho hrdinové, argentinští řidiči a řidičky kamionů, vypnou motory a přestanou řídit, nalézá film svůj začátek. Kamioňáci proplétají intimní observaci s jemnými záblesky transcendence a odhalují kolektivní portrét hrdinů, sdílejících zvláštní rozměr času v tichu asfaltové samoty – mezi motely, krajnicemi a pneuservisy, mezi čirou radostí z přítomného okamžiku a steskem po milovaných, kteří zůstali daleko.

Francisco Marise: Kamioňáci

Rosa, sama režisérka Rosa Friedrich, se o porno nikdy nijak zvlášť nezajímala, a to až do chvíle, než ji oslovil kamarád Timo, že by si rád v erotickém filmu zahrál. A ona souhlasí, že mu s natáčením pomůže. Čím více se ale blíží termín natáčení, tím více roste i Timův stud a pochybnosti o tom, zda se chce vůbec do projektu pouštět. Jeho obličej je tedy nahrazen pomocí umělé inteligence a Rosa, společně s dominou, třemi trans ženami, food-porno výtvarnicí, sexuální koučkou a dalšími protagonisty pokračují v natáčení dál. Hravý pohled na porno, které může být na míle vzdálené od odosobněného všudypřítomného průmyslu a jehož součástí mohou být i emoce, pochybnosti a jedinečnost každého jednoho těla a prožitku.

Rosa Friedrich: Můj kamarád pornohvězda

Alegorie hledání, ztráty, vysídlení a nalézání nových významů i společných jmenovatelů. Tři muži, Yi-en z Číny, Junior z Konga a Hamzah z Palestiny, sdílejí holobyt ve zdánlivě opuštěné budově v Paříži. Tmelem této skupiny se kromě sdíleného prostoru stává i zkušenost života v exilu a pomíjivost majetku, vztahů i pocitu domova. Ve svém poetickém a jemně humorném debutu režisérka Isabelle Tollenaere mapuje subtilní příběh tří mužů v urbanistických kulisách jedné z evropských metropolí i v replice Paříže vystavěné v Číně. Upozorňuje tak na dualitu přistěhovaleckého starého snění o životě v novém domově, které se postupně proměňuje v nové snění o starém domově.

Isabelle Tollenaere: Paříž Paříž

Andrej už nechce zlobit a chce být hodný. Chce strávit léto u babičky, pomáhat jí, a hlavně nepít alkohol, po kterém se mu stává, že vyleze na vysoký strom, ze kterého pak neumí slézt. Jeho plán ale nepočítá s tím, že potká Míšu, do které se tak nějak zamiluje, a pro lásku je někdy třeba bojovat. A to možná i po boku trochu nudného bratrance jménem Peter a ten rád nosí sveter. Léto plné výzev může začít! Debut slovenské režisérky Martiny Buchelové je výkřikem filmařské svobody, plným humoru a formálních i scenáristických nápadů. Pojďme si užít léto tak, jako by nám znovu bylo -náct.

Martina Buchelová: Milovník, ne bojovník

Za temných deštivých nocí se ulicemi Londýna plíží Miles, fotograf zachycující nejtemnější zákoutí metropole i jejích obyvatel. Jeho voyeuristické choutky mu pod pseudonymem Rain Catcher vynesou věhlas na sociálních sítích i ve vyšších kulturních kruzích. Časem si však začne všímat, že na mnoha svých fotografiích zachytil tajemnou ženu – ženu, která sleduje každý jeho krok a postupně začne ohrožovat veškeré jeho snahy i existenci samotnou. Sugestivní celovečerní debut filmaře Michela Fiascarise sází na pošmournou atmosféru, v níž zkoumá podsvětí města i znepokojivou lidskou mysl. Divák se tak může spolu s Milesem ponořit do paranoie a krok za krokem odhalovat realitu.

Michele Fiascaris: Rain Catcher

Ilias přijíždí na odlehlý ostrov, aby nabyl dědictví po svém zesnulém otci. Čím déle je ale nucen na ostrově zůstat, tím více se oslabuje jeho netečnost. V konfrontaci s místní komunitou objevuje otcovu minulost a spolu s ní i obraz muže, který je výrazně jiný než synovy vlastní vzpomínky. Postupně se probouzející emoce umocní setkání s místní dívkou Kalliopi, stejně jako nenadálé křeče jeho těla i tajuplné výpadky elektřiny napříč celým ostrovem. Celovečerní debut komponuje cituplný fikční svět na pomezí realismu a mytologie, kde se i přes vzdálené ozvuky, věštící možný konec světa, zjevuje nečekané porozumění dvou lidí, láska i smíření.

Efthimis Kosemund-Sanidis: Člověk skoro celý

Je léto a turistická sezona u pobřeží Jaderského moře je v plném proudu. Osamocený Rio si přivydělává výpomocí v kuchyni jednoho hotelu, současně se ale dopouští drobných krádeží na úkor zahraničních návštěvníků. Když si jeho počínání všimne mladá brigádnice Andrea, dvojice uzavře nečekanou dohodu: budou krást společně a o zisk se rozdělí. Pragmatické spojenectví však přeroste v nečekanou blízkost. Chorvatský debut navazuje na linii výrazných balkánských filmů posledních let. Skrze chytré metafory, jemně eliptický střih a sugestivní atmosféru odhaluje sounáležitost mezi lidmi, kteří nepřestávají snít o lepší budoucnosti – navzdory turistickému průmyslu, který je vytlačuje na okraj.

Mate Ugrin: Zlodějíčci

Třináct let poté, co Milan Daniel utrpěl těžká zranění hlavy v rámci rasisticky motivovaného útoku, má být jeho útočník propuštěn. Co takový okamžik vzbuzuje v traumatizovaném muži, který sice přežil vlastní smrt, ale již navždy si ponese následky onoho osudného dne? Celovečerní debut Šimona a Anny Domček na pomezí dokumentu a fikce je nevídaně soudržnou mozaikou útržků každodenní reality, vzpomínek, snů i subjektivních představ. Ta přibližuje nejen prožívání člověka, který se snaží vymanit ze stínů minulosti, jež tíživě dopadají i na budoucí generaci, ale neobvyklým způsobem otevírá téma rasové nesnášenlivosti.

Anna Domček, Šimon Domček: 33 kroků

V odlehlých lesích východní Kambodže sídlí komunita původních obyvatel. Čtyřicetiletý obchodník beze jména sem přijíždí se zdánlivě nezištnými úmysly – tvrdí, že je pouhým turistou, který chce objevit život svých „bratrů“. Ve skutečnosti ale shromažďuje informace pro možné vyvlastnění jejich půdy. Italský světoběžník Giovanni C. Lorusso stvrzuje svou pověst autora balancujícího na hraně fikce a dokumentu. Prostřednictvím jedinečných lokací, uhrančivé kamery a pohlcujícího zvukového designu vykresluje pozvolnou vnitřní proměnu svého protagonisty, stejně jako bohatý kulturní i spirituální život komunity, čelící moderním podobám kolonialismu.

Giovanni C. Lorusso​: Homo sive natura

Po mírových dohodách mezi kolumbijskou vládou a guerillou FARC byla v roce 2016 vytvořena Jednotka pro vyhledávání pohřešovaných osob. Akt nalezení a identifikace byl tak poprvé uznán jako nezbytná součást pro obnovu národa, jehož identita do značné míry stojí na těch, kteří zmizeli. Experimentální esej proplétá tři příběhy: příběh režisérky rekonstruující obraz mrtvé trans ženy skrze filmové médium, intimní nahlédnutí do rodiny režiséra filmu, který se také musel vyrovnat se zmizením jednoho, z příbuzných a úvahy forenzní patoložky Karen Quintero. Formálně neúnavný tvar nalézá působivý balanc mezi osobním a politickým, nadto přidává konceptuální úvahy o textuře území, kartografii a nevyřčených traumatech moderních dějin Kolumbie.

Federico Atehortúa Arteaga: Mapy zmizelých

Německo, září 2014. Na předměstí Berlína je otevřen syrský uprchlický tábor. Vizuální umělec a filmař Ammar al-Beik přebývá v přidělené komůrce sedm měsíců, a aby přežil, musí filmovat, dokumentovat, bouřit se proti podmínkám života v exilu i proti zavedeným pravidlům filmů dokumentárních i hraných. Mobilní telefon s kamerou nikdy neodloží, přetvoří pokojík i neutěšený areál v universum s vlastními zákony. Ammarův výbušný film je výsledkem desetileté střihačské práce. Intenzivní autobiografie v něm protíná nejen dějiny Evropy i Blízkého východu, ale i dějiny filmové. Ojedinělý kinematografický tvar je lemován nezapomenutelnými jedinci, kteří stejně jako exilový filmař Ammar al-Beik hledají jen svobodu a pravdu.

Ammar al-Beik: TrepaNation

Ve svém čtvrtém celovečerním snímku bere Davi Pretto diváka do blízké budoucnosti, v níž jde pokrok umělé inteligence ruku v ruce s rozvojem neurologických potíží. Trpí jimi čtyřicetiletý hrdina jménem K, jenž ztratil paměť a nevzpomíná si, odkud pochází. Cesta zlomeného muže za poznáním toho, kam skutečně patří, je absurdní, až tragická, a vede nás blíže nespecifikovaným městem. Nízkorozpočtová dystopie skrze panující kastovní systém tematizuje třídní nerovnost současné Brazílie, nadto naťukává environmentální otázky a využívá umělou inteligenci k vytváření filmových výjevů. Výsledek je formálně stimulující, angažovaný a přinejmenším varovný.

Davi Pretto: Budoucí budoucnost

Uzavřený Hajk žije s tetou Narine v odlehlé arménské vesnici. Zatímco Narine se o něj stará jako o vlastního syna, Hajk má potíže se začlenit mezi starší chlapce, kteří se v něm snaží vyburcovat machistické sklony. Když se po dlouhém pobytu v zahraničí vrátí Hajkova mladičká matka Anahit, svým výrazným vzhledem i vzpurnou povahou naruší ve vesnici patriarchální řád a vyvolá konflikt, na který není nikdo připraven. Kryptickému, vizuálně i auditivně uhrančivému snímku, nahlíženému perspektivou dítěte, jež je nuceno předčasně dospět, dominuje všudypřítomný motiv větru. Jeho šelest rozechvívá napětí v radikalizující se konzervativní společnosti a jeho vytí zvěstuje nezvratné důsledky lidských emocionálních poryvů.

Maria Rigel: Tak pravil vítr

Něžný horor, experimentální melodrama. Jakýkoliv pokus o žánrové zařazení nevšedního kinematografického zážitku se jeví nedostatečným. Řecký režisér a hudebník Alexandros Voulgaris, tvořící pod pseudonymem The Boy, přichází s neobyčejně intimní, přesto výrazově výbušnou studií umělce na prahu středního věku. Všechny obavy, úzkosti i naděje se vtělují do postavy Margo, hudební skladatelky, dříve slavné, dnes dobrovolně izolované ve svém bytě. Oslava konaná u příležitosti jejích čtyřicátých narozenin a emoce tam zrozené nečekaně pomohou vykročit Margo do nové životní etapy.

Alexandros Voulgaris: Vzešli skrze Margo

Devětadvacetiletá Ilona se se svým přítelem právě nastěhovala do nového bytu v panelovém domě. Její idylické představy o naplněném životě na prahu třicítky se začnou drolit stejně jako stará omítka, když se dům začne záhy opravovat a ona se sblíží s jedním z ukrajinských dělníků, Olegem. Celovečerní debut Gabrielé Urbonaité je aktuálním, bravurně odpozorovaným vyobrazením života mileniálů, kteří jsou na jedné straně vystaveni modernitě, nekonečným možnostem a neustálému tlaku na výkon podle západoevropských měřítek, na straně druhé si však s sebou stále nesou traumata předchozích generací vychovávaných v Sovětském svazu, jejichž stíny jsou tváří v tvář současnému politickému dění stále živé.

Gabrielė Urbonaitė: Renovace

Třicátník Nikola se živí jako reklamní režisér, čeká s manželkou první dítě a těší se na to, až je v budoucnu vezme na výlet starou dodávkou, kterou chce přestavět na obytný vůz. Během víkendu, kdy doprovází svého otce a širší rodinu do malé vesničky v Dalmácii, kam mají být uloženy ostatky jeho babičky, se ale musí obrátit spíše do minulosti. Na první pohled se během cesty nic pozoruhodného neděje. Druhý, autobiograficky laděný snímek Nikoly Ležaiće se však nenápadně noří do rodinných vztahů, na nichž se podepsal čas i neschopnost komunikace, a je svým způsobem kontemplací nad vzpomínkami, pamětí i postjugoslávskou realitou.

Nikola Ležaić: Co všechna ta zeleň?

Emma a Hasan jeden o druhém nevědí, přesto k sobě mají blízko. Nejen proto, že obývají stejné město, ale i proto, že je spojuje stejný zájem: oba totiž kradou písek. Emma pro kočičí stelivo, Hasan pro domácí výrobu skla. Všední činnost ale rozruší nález jednoho uříznutého prstu i lidská psychika, která se začne drolit stejně jako praskající střepy… William Blake spatřil celý svět v zrnku písku, nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině. Debutující režisér Mahde Hasan jako by jeho slova vytrhl z listu papíru a rozfoukal je Dhákou tak, aby nakonec ulpěla na bedrech jeho hrdinů. Bangladéšský film slévá dohromady tísnivý portrét města plného písku a formálně vybroušenou elegii o plynutí času, lidském soukromí, destrukci a slzavých údolích našich vnitřních světů.

Mahde Hasan: Písečné město

Poražený voják Ángel se vrací domů, do vzdálené vesnice v peruánských Andách. Když však dorazí na místo, není takové, jaké ho opustil. Namísto v 18. století se totiž ocitne v současnosti. Kam se poděly ideály zmařené revoluce, za něž bojoval? Čemu věří a za co bojují lidé, kteří v Peru žijí dnes? Anatomie koní bere diváka na vizuálně i intelektuálně stimulující putování časoprostorem, během něhož se režisér Daniel Vidal Toche zamýšlí nad tím, zda má boj proti útlaku a vykořisťování v Peru vůbec nějaký konec. Skrze postavy Ángela a Eustaquie, dívky, která hledá svou ztracenou sestru, pak zpochybňuje, že by revolucionářské myšlení patřilo minulosti.

Daniel Vidal Toche: Anatomie koní

Rok po premiéře svého dokumentárního debutu Lapilli se Paula Ďurinová vrací se zcela odlišným, ale neméně senzitivním filmem Neplacené volno. Aktivisticky pojatá anatomie vyhoření, zasazená do berlínské metropole, proplétá observaci komunitního sdílení s experimentálněji laděnou montáží. Všímá si mýtů spojených s individualisticky modelovanou společností, současně ale objevuje upřímné momenty sounáležitosti mezi jedinci, kteří se o svých úzkostech nebojí hovořit. Osobní, zároveň i velice lidský film nabádá k zastavení v rušných časech, v nichž vyhoření nemusí znamenat konec, ale naopak nový začátek, a kde se individuální bolest pozvolna proměňuje v sílu kolektivního sdílení.

Paula Ďurinová: Neplacené volno

Jérémy a Baptiste se potkají jen úplnou náhodou, brzy ale zjistí, že je něco spojuje: touha znovu se cítit dobře ve své kůži a s tím související ustupující vlasová linie. Společná cesta do Istanbulu za transplantací vlasů se promění v překvapivě intimní zkušenost, kde vedle nových kštic roste i křehké přátelství. Ve svém celovečerním debutu sleduje Manoël Dupont dvojici mužů s empatickým odstupem a smyslem pro drobné detaily i úsměvné dialogy. Film jemně rozkrývá témata queer identity, zranitelnosti a lidské blízkosti. Toulky různými kouty turecké metropole podtrhují atmosféru hledání – hledání krásy v tom, co není dokonalé.

Manoël Dupont: Před a po

Uprostřed rybníka leží ostrov – tichý, opuštěný, bez zjevných příslibů výjimečnosti. Bětka, její starší sestra Marie a kamarádka Alma tu tráví letní prázdniny, které se vlečou pomalu, jako líná voda. Když ostrov náhodou navštíví, začne se proměňovat nejen krajina přírodní, ale i ta emoční… Druhý celovečerní snímek režiséra Vojtěcha Strakatého je jemnou studií dospívání, toužícího po jiném světě. V poetice českého léta, kde bzukot hmyzu střídá šum trav, sledujeme dívčí přátelství jako něco tajuplného a napůl vysněného. Leží křehké štěstí v jiných zeměpisných šířkách, nebo ho musíme nalézt sami v sobě? Jediné, co víme jistě, je, že na druhé straně léta léto skončí.

Vojtěch Strakatý: Na druhé straně léta

Proxima Faces

Kvalitní filmy dle výběru týmu karlovarského festivalu. Novinky, klasika i kultovky, pravidelné kolekce a tisíce videí zdarma.

Proxima Faces

Yashasvi Juyal: Ruka od inkoustu a chybějící palec

Axel Bertha: Proti přírodě

Shuntaro Uchida: Spalovna

Francisco Marise: Kamioňáci

Rosa Friedrich: Můj kamarád pornohvězda

Isabelle Tollenaere: Paříž Paříž

Martina Buchelová: Milovník, ne bojovník

Michele Fiascaris: Rain Catcher

Efthimis Kosemund-Sanidis: Člověk skoro celý

Mate Ugrin: Zlodějíčci

Anna Domček, Šimon Domček: 33 kroků

Giovanni C. Lorusso: Homo sive natura

Federico Atehortúa Arteaga: Mapy zmizelých

Ammar al-Beik: TrepaNation

Davi Pretto: Budoucí budoucnost

Maria Rigel: Tak pravil vítr

Alexandros Voulgaris: Vzešli skrze Margo

Gabrielė Urbonaitė: Renovace

Nikola Ležaić: Co všechna ta zeleň?

Mahde Hasan: Písečné město

Daniel Vidal Toche: Anatomie koní

Paula Ďurinová: Neplacené volno

Manoël Dupont: Před a po

Vojtěch Strakatý: Na druhé straně léta

Proxima Faces

Yashasvi Juyal​: Ruka od inkoustu a chybějící palec

Axel Bertha: Proti přírodě

Shuntaro Uchida: Spalovna

Francisco Marise: Kamioňáci

Rosa Friedrich: Můj kamarád pornohvězda

Isabelle Tollenaere: Paříž Paříž

Martina Buchelová: Milovník, ne bojovník

Michele Fiascaris: Rain Catcher

Efthimis Kosemund-Sanidis: Člověk skoro celý

Mate Ugrin: Zlodějíčci

Anna Domček, Šimon Domček: 33 kroků

Giovanni C. Lorusso​: Homo sive natura

Federico Atehortúa Arteaga: Mapy zmizelých

Ammar al-Beik: TrepaNation

Davi Pretto: Budoucí budoucnost

Maria Rigel: Tak pravil vítr

Alexandros Voulgaris: Vzešli skrze Margo

Gabrielė Urbonaitė: Renovace

Nikola Ležaić: Co všechna ta zeleň?

Mahde Hasan: Písečné město

Daniel Vidal Toche: Anatomie koní

Paula Ďurinová: Neplacené volno

Manoël Dupont: Před a po

Vojtěch Strakatý: Na druhé straně léta

Yashasvi Juyal: Ruka od inkoustu a chybějící palec

Giovanni C. Lorusso: Homo sive natura